Щепкин В.Н. Саввина книга // Памятники старославянского языка Том I, вып. 2. СПб.: Имп. АН, 1903

Саввиной книгой называется старославянская (древнеболгарская) рукопись Евангельских чтений XI-ого века, хранимая в Типографской библиотеке в Москве. Она открыта и впервые издана Срезневским(1), который дал ей и ее настоящее имя – по двум древним припискам, читаемым внизу листов 49-го и 54-го и писанным по-видимомуу самим писцом рукописи
(1)Срезневский И.И. Древние славянские памятники юсового письма. СПб, 1866 (далее…)

Rački F. Assemanov ili Vatikanski evangelistar. Zgreb,1865

Rački F. Assemanov ili Vatikanski evangelistarProslavljeni čuvar Vatikanske knjižnice u Rimu Josip S. Assemani, Maronita iz Tripolja (1687 -1768) putovao je po iztoku dva krat, da traži stare rukopise i spomenike. Svaki put vratio se je Assemani u Rim obogaćen dragocienostmi te vrsti. Prvi put donese sto pet deset rukopisa iztočnih (1717); na drugom putovanju (1735—38) osim množine (2000 komada) starih novaca najde mnogo starih spomenika znamenitih i dobom i sadržajem. Nú ovo drugo putovanje postade za nas Slovjene znamenitim, Sto Assemani desivši se god. 1736. u Jerusolimu najdĕ u kaludjera grčko-slovjenskoga obreda rukopis glagolski, koga on, prem iztočnjak, kupi, tĕ s ostalimi rukopisi u Vatikansku knjižnicu uloži, gdje je i sada, označen brojem L medj slovjenskimi rukopisi. (Uvod s. I) (далее…)

Kurz J. Codex Vaticanus 3. Slavicus glagoliticus. Tomus II. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1955

Kurz J. Codex Vaticanus 3. Slavicus glagoliticusO evangeliář, pocházející pravděpodobně z konce 10. nebo ze začátku 11. století. Mezi cirkevnoslovanskými památkami stejného obsahu (evangeliáři) zaujímá nepochybně první místo. I když je text v něm obsažený opisem prvopisu, a to dokonce nepochybně již několikátým, přece jen nám zachoval v své podobě značně věrný obraz nejstarší bohoslužebné knihy slovanské přeložené Konstantinem-Kyrilem před jeho odchodem na Moravu pro jeho tamní působení. Podle slov věrohodného pramene, života Konstantinova, složeného v jazyce staroslověnském nedlouho po apoštolově smrti, začal totiž Konstantin po sestavení písma psáti slova evangelia iskoni bě slovo i slovo bě u boga, i bодъ bě slovo, i pročaja (na počátku bylo slovo a slovo bylo u Boha a Bůh byl slovo a tak dále). To je začátek evangelia Janova, kterým se počínal evangeliář byzantské církve, a to jsou slova, kterými se začíná text také v našem kodexu. (далее…)

Закрыть меню